Jest
zajisté smutným úkazem, vidíme-li, kterak lidé, a to nejen ti, kteří jsou odkázáni
svým zaměstnáním více na domov, ale i oni, již takřka v samém srdci přírody
žijí, si jí buď jen málo všímají, anebo ji docela opomíjejí. A přece nemůže
býti nic zajímavějšího, nic krásnějšího než rozuměti tomu, čím promlouvá ke
člověku svými tvory božská příroda! Všickni tvorové nejsou
ovšem vyvoleni k tomu, aby slovy stejně srozumitelnými, stejně zajímavými a
poučlivými na lid působili. Mezi ony "vyvolené" náleží bez odporu na prvém
místě včely, které byly a budou po všecky věky symbolem pořádku, pracovitosti,
svornosti, statečnosti, obětovné pečlivosti, příchylnosti a lásky rodinné i
panovničí. Kdo nepředpojatě a s láskou pozoruje tento neúnavný hmyz, nalezne v
jeho životě tolik poučného a zábavného - tolik nevinné radosti, jako snad nikde
jinde.
Z knihy: " Ze života včel a včelařů" autora Josefa Křemene z r. 1914