Včelí obchůdek  Včelařský e-shop  Včelařské potřeby a včelí produkty 

» HISTORIE
Trochu historie

PAVOUČÍ JESKYNĚ  (Cueva de la Araňa) v Bicorp u Valencie, kde je kresba dvou postav vybírajících med - stáří až 12 tisíc let (mezolitikum)

SKALNÍ KRESBY z jižní Afriky - Natal, Dračí hora - zobrazení šplhajícího domorodce k hnízdu včel

EGYPT - chov včel v hliněných válcovitých ležanech (4 tisíce let př.n.l.) a snad první kočování - přemísťování včelstev ke kvetoucím plodinám po Nilu

STARÉ ŘECKO - Aristoteles (383-322 př.n.l.) - „Historie přírody“ popis včelstva

STARÝ ŘÍM - Vergilius (70 - 19 př.n.l.) „Zpěvy rolnické - Georgoa“ popis starověkého včelaření a rady ve snaze pomoci Augustově úsilí o povznesení zemědělství

Středověk

Zřizovací listina Břevnovského kláštera z r. 993 - uvádí příjmy medové k výročním slavnostem, kámen vosku na svíce kostelní a 3 nádoby medu.
Zakládací listina kapituly litoměřické - Spytihněv II. uvádí v r. 1057 šest poddaných, kteří budou odvádět med.
Zakládací listina Hradišťského kláštera na Moravě (Hradisko) 1078 dva včelaři (spiarii) patřící klášteru.
Ustanovení Karla IV. o „Bienengarten“ 1350 - ochrana včelařských lip, medařské právo zajišťující svobodu chovu včel, ochranu chovu v lesích doma, trestání jejich krádeží, včelí pastvu a ochranu před nákazou.
Zápisy v archivu Chebském, nejvyšší komoří Vojtěch Šlik 1427, král Ladislav 1453, králi Poděbradovi 1458.
Artikule Rožmberské - 1560.
Artikule včelařské v Litomyšlské knize smluv (1570- 1578) cechovní právo, starší včelař=lamfojt, purkmistr, 4 přísežní, registra.
Úpadek včelařství po třicetileté válce, úbytek obyvatelstva a medovinu vytlačilo pivo.
J. Á. Komenský v díle „Orbis pictus“ převezl včelstva z Uher do Fulneku  v r. 1618.
Nařízení císaře Leopolda I. (1679) ochrana včelstev a výrobků z nich.
Karel VI. - ochrana včelstev a přísné tresty za ničení a krádeže - mrskání a trest smrti.
Pozorování oplozovacího znaménka matek (pol. 18. stol.)Anton Janscha Slovinec, včelmistr Marie Terezie, vedoucí I. včelařské školy.
Císař Josef II. vydal příkaz, aby u každé školy bylo umístěno min. 5 včelstev pro rozšíření výuky na všech školách c. k. Rakousko-Uherska.
Patenty Marie Terezie - „1775 pro Moravu Slezsko a 1776 pro Čechy“: článek 2 - osvobození od placení daní ze včelaření, zákaz vybírání mýtného a poplatků při přesunech, žádná omezení nesmí být činěna na příkoří a protivenství.  Včelař  směl svůj roj stíhat a usadit i na cizím pozemku a se včelstvy směl libovolně kočovat. Za větší počet včelstev byly slíbeny peněžní prémie a na nenechavci a vandalové měly být napříště daleko tvrději trestáni.
V roce 1864 vzniká první český včelařský spolek v Chrudimi.




Zajímavosti

o tom, že včela může poskytnout člověku chutnou součást své potravy - med, o tom je nejstarší kreslený doklad z doby paleolitické asi před 15 000 lety - kresba z Pavoučí jeskyně nacházející se ve Španělsku
v antickém období byl med uznávaný jako pokrm bohů a jako takový je také obětovali při svých náboženských obřadech
medem se také mumifikovalo
v Řeckém Epidauru ve svatyni řeckého boha lékařství je více jak 2000 let napsáno: „Nerozčilovat se-hodně klidu-pít med v mléku-pěstovat divadlo a lehkou gymnastiku“.
Aristoteles si nechal zhotovit úl s průsvitnými stěnami z rohoviny, aby mohl podrobněji sledovat život a práci včel
v Římě se konaly pravidelné trhy na med (cena 1 kg másla=1 kg medu; cena 1 ovce=cena 1 roje)
včela jako bůh je symbolika typická pro buddhismus; včela jako král je znázorňována v Egyptě; v Izraeli je včela znázorňována jako nepřítel
první písemné zmínky o včelaření dochované na našem území pocházejí z konce 10. a 11. století (zejména z období vlády Přemysla II.); písemné doklady nejčastěji představují tzv. nadační a zakládací listiny klášterů
lovecký způsob  včelaření na našem území končil v 10.-12.století
brtnictví - začíná se objevovat již v mladší době kamenné; k výraznějšímu rozvoji dochází v době bronzové, kdy začíná růst poptávka po vosku
brť - přirozenou hnízdní dutinou včel v kmeni stromu
brtníci aneb včelaři lesní vlastnili v lesích stromy, které měli označené a platili z nich „včelné“; takové stromy nesměl nikdo kácet a zcizení či poškození majetku se trestalo  velmi přísně - např. zcizení roje smrtí; Češi nejraději vybírali pro nové brtě lípu, Rusové zase dub; hlavní prací brtníků byl tzv. podřez - vyřezání včelího díla i s medem; plástve se potom lisovaly, aby se získal med; podřez se prováděl až v období velikonoc; v jednom roce se odebíralo dílo  se zásobami v levé části dutiny a v roce druhém v pravé části; brtníci měli své cech s „lanfojtem“ v čele; brtníci byli jmenováni a dostávali svůj plat; později se brtnictví stalo povoláním svobodným a přecházelo po právu z otce na syna
v 11. a 12. stol. bylo u nás včelaření tak rozšířeno, že se med, vosk i medovina vyvážely do okolních zemí
medařské právo - v r. 1350 Karel IV. - osvobozovalo brtníky v celé říši římské od cla; brtě mohli rubat zdarma a mohli si z lesa vozit zdarma domů i dřevo; právo přikazovalo lesníkům brtě chránit a zemědělcům přikazovalo umožnit včelníků přisouvat včelstva k jejich kulturám zdarma, chov včel byl svobodný, krádeže byly  velmi přísně trestány, právo rovně přikazovalo ochranu včelí pastvy a ochranu před nákazou, včelaři se rovněž mohli sdružovat
včelaření domácí neboli zahradní - prováděli tzv. včelníci a chovali většinou včelstva ve špalcích či klátech
třicetiletá válka (1618-1648) - znamenala úpadek včelařství, med přestal být jediným sladidlem, začal se dovážet třtinový cukr, medovina byla z velké části nahrazena pivem; v té době včelařil i Jan Ámos Komenský a svoje poznatky o včelách uložil v několika vyobrazeních knihy „Orbis pictus“
Marie Terezie (1717-1780) - vydala patenty (1775 pro Moravu a Dolní Rakousko, 1776 pro Čechy), kterými uznala potřebu a obecnou prospěšnost včelaření a osvobodila včelaře od daní, tyto patenty platily až do konce r. 1949; tento patent upravoval i celou řadu dalších práv: právo svobodného chovu, právo rojové, právo kočování (neplatilo se mýtné) a přísunu včelstev k hmyzomilným rostlinám, zákaz ničení včel zlodějek a velmi přísné trestání krádeží, vyplácení prémií pro velkovčelaře. Těmito patenty umožnila založení včelařských škol.
V roce 1975 se uskutečnily archeologické vykopávky v blízkosti vesnice Vari v Atice. Byly při nich nalezeny válcovité hliněné nádoby o délce 45 cm a průměru mezi 32 – 40 cm. U nich byly objeveny prstence stejného průměru a šířce od 6,3 cm do 9 cm a jakási kruhová víka s výřezem u obvodu. Válcovité nádoby byly úly, prstence sloužily ke zvětšení úlového prostoru podle síly včelstva, víka sloužila k uzavření úlu a jejich výřez na obvodu byl česnem.
První písemné zprávy o včelaření pocházejí ze Sumeru a Egypta. Včelaři z nilské delty „kočovali“ se včelami na lodích proti proudu na jih do oblastí s pozdější a bohatší snůškou. Vydatnost snůšky pak posuzovali podle ponoru lodi. Již ve starověku byly známy léčivé účinky medu, v tzv. Ebersově papyru z období okolo roku 1500 př. n. l.. Jsou návody na přípravu léčiv, med byl nalezen rovněž v hrobech faraónů a používalo se jej také jako jedné z ingrediencí přípravků na balzamování.
Plinius starší ve své knize Kapitoly o přírodě srovnává úl s vojenským táborem, kde vládne dělba práce, pořádek, čistota, kázeň, družnost a morálka. Rovněž popisuje, jak se má med používat a co všechno má vliv na jeho kvalitu.
Vergilius Maro věnuje včelaření celou jednu kapitolu své knihy Zpěvy rolnické. Zabývá se zde výběrem vhodného stanoviště pro včely, upozorňuje na nepříznivý vliv mrazu a horka, popisuje medonosné rostliny, dělbu práce u včel i nemoci a škůdce včel.
Hlavním důvodem, proč byl o včely již ve starověku takový zájem, bylo to, že dávaly med, vosk a propolis. Med byl tehdy jediným sladidlem, používal se v kosmetice, při výrobě medoviny i nápoje zvaného mulsum. To byla směs ze dvou třetin červeného trpkého vína a jedné třetiny medu. Mulsum se pilo při snídani, před obědem a při hostinách při předkrmu. Používalo se ho rovněž jako posilujícího prostředku a jako léčiva.
Vosk se zase používal do hojivých mastí, atleti si před vstupem do arény natírali tělo směsí oleje a vosku, dělaly se z něj svíčky, zhotovovaly se z něj psací tabulky, pečetilo se s ním, používal se na impregnaci lodních lan, natíraly se s ním lodě proti účinkům mořské vody, používal se při odlévání bronzových soch a jako pojivo barev atd.
Již v 11. a 12. století se v Praze konaly trhy medové, kde se český med směňoval za dováženou sůl v poměru 1:1.
v roce 1350 vydal císař Karel IV. v Norimberku ustanovení o zřizování tzv. Bienengärten. Jednalo se o lesní oblasti, které byly určeny k chovu včel, nesmělo se v nich těžit dřevo a vyrábět dřevěné uhlí. Také medařům udělil právo sdružovat se do cechů. Nejstarší dochovaná medařská práva pocházejí z roku 1479 a týkaly se panství Drahotuše.  Již ve středověku se tak včelaři mohli sdružovat do cechovních organizací. Jejich samospráva byla tvořena starším včelařem, zvaným landfojt nebo lamfojd, purkmistrem, čtyřmi přísedícími a šesti konšely. Jednání na zasedáních se řídilo včelařskými právy nazývanými také medařské artikule.


Čerpáno ze Sborníku k 100. výročí založení místeckého včelařského spolku (2011)

YjViYmU