Včelí obchůdek  Včelařský e-shop  Včelařské potřeby a včelí produkty 

» VČELÍ PASTVA
Včelí pastva

Výběr stanoviště pro včely

Místo musí být suché, nejlépe na mírném svahu, chráněné proti větru.
Včelám nevadí ani silný mráz
Nepřítelem je vítr.
Nevhodná jsou stanoviště v mrazových kotlinách, kde včelstva pozorovatelně zaostávají v rozvoji.
Česna úlů je nejlépe nasměřovat ze svahu a na jihovýchod – nejlépší jsou místa, kde na jaře nejdříve roztává sníh.
Výhodné je umístění včelnice pod listnatými stromy – v zimě a na jaře nebrání proslunění úlů a v létě je chrání proti přehřátí
Pro lesní stanoviště, kde bývají medovicové snůšky, je výhodné ranní oslunění, protože zvyšuje aktivitu včel v časných ranních hodinách, kdy je nabídka medovice největší.
Musíme respektovat i možné obtěžování lidí včelami. V ČR není žádný předpis, který by výslovně uváděl, kde včelstva mohou a nemohou být.
Chceme-li zabránit nepříjemnostem se sousedy, je třeba včely donutit pevnou překážkou, aby přelétaly pozemek před česny ve větší výšce (souvislý živý plot ve vzdálenosti 2-5 m před česný, vysoký asi 3m). K výsadbě se hodí javory, vrby, jívy, ptačí zob, zimolez, pámelník a další keře.
Sousedským vztahů vždy prospěje, když se o umístění úlů se sousedy dohodneme ještě před dovezením včelstev.


VELICE DŮLEŽITÉ - Výběr stanoviště s bohatou včelí pastvou

Pyl a pylodárnost

Pylová zrna jsou samčí pohlavní buňky rostlin.
Jsou živé a okem viditelné jen jako žlutavý prášek.
Mají různé tvary – kulovitý, vřetenovitý, vejčitý, šestihranný apod.
Na povrchu je chrání dva obaly: vnější tuhý zvaný exina a vnitřní blána – intina.
Vnitřní obsah pylového zrna je výživou pro včely.
Tvořen: 11-35% bílkoviny, 13% cukry a škroby, asi 7% tuky a menším množstvím minerálů.
Pyl obsahuje všech 10 hlavních aminokyselin, nutných pro zdárnou výživu včel. Z nich nepostradatelně jsou leucin, isoleucin a valin, který je zároveň hlavní přitažlivou vonnou látkou při sběru pylu



Zajímavosti

Nejmenší pylová zrna má kaštan jedlý, líska a jíva.
Ne všechny létavky, které navštěvují květy, však sbírají pyl. Některé jsou zaměřeny pouze na sběr nektaru, jiné na sběr nektaru a pylu, menší část létavek v době silného plodování včelstev je mobilizováno jen na sběr pylu.
Pyl některých druhů rostlin dozrává ve dne i v noci, jiných třeba jen během 10-30 min. v průběhu dne.
Většina rostlin ve střední Evropě poskytuje pyl v době mezi 7. a 17. hodinou. Existují ovšem rostliny tzv. ranního typu, které vydávají 60-90% pylu v dopoledních hodinách; z nich je pro včelaře nejznámější pampeliška, ze které včely donášejí jasně oranžové rousky v nápadně velkém množství dopoledne.
Ke stejnému typu rostlin patří i řepka, mák atd. Jiné druhy jsou typem odpoledním, jejich pyl dozrává teprve okolo 14. hodiny. Z nich je u nás pro včely významný bob.
Celý den poskytují pyl ovocné stromy, maliny atd. K rostlinám, u nichž pokračuje dozrávání pylu i během noci, patří např. tykve. Včely využívají hlavně nabídky čerstvě dozrálého pylu. Pravděpodobně jim nejlépe vyhovuje pro rouskování.
Sběr pylu ovlivňuje mnoho vnějších i vnitřních činitelů, především však průběh počasí.
Pylové rousky jsou různě zbarveny a podle nich se dá určit zdroj potravy.
Pylová zrna se dostávají až do medu a na základě pylových analýz se určuje původ medu. Za čistý druhový med se považuje med, v němž převládají pylová zrna určité rostliny.
Včelí larvy nejsou živeny pylem, nýbrž výměškem hltanových žláz mladušek-mateří kašičkou.
Činnost hltanových žláz je plně závislá na výživě mladušek pylem.
Mladušky začínají konzumovat pyl již několik hodin po vylíhnutí.
Největší spotřebu však mají až v pátém dni – hltanové žlázy jsou na vrcholu rozvoje.
Dospělé včely pyl z buněk nekonzumují nebo jen ve výjimečných případech.
Včela může předat vytvořenou mateří kašičku larvě, jiné včele nebo ji při nadbytku uloží do plodové buňky v plástu.
Hltanové žlázy jsou plně funkční přibližně od 8. do 20.dne života včely dělnice. Nemá-li včela pyl, hltanové žlázy se nerozvinou.



Souvislost mezi rozvojem hltanových žláz a plnohodnotnou pylovou výživou objevil právě profesor Soudek.
Výzkumy zjistily, že:

výživa v larválním stadiu má vliv na život včely ve stadiu dospělosti - stupeň rozvoje hltanových žláz a dlouhověkost;
vznik zimující generace dlouhověkých včel po letním slunovratu je mimo jiné ovlivněn zejména hormonálními faktory a také larvální výživou;
první jarní generace včel, pro jejichž výživu je často omezený zdroj pylu, bývají fyzicky oslabené;
včely dobře živené pylem jsou mnohem méně citlivé na jedovaté látky z prostředí, např. na zemědělské postřiky;
s pylovou výživou včel, popř. s konzumací přebytků mateří kašičky souvisí také rozvoj vaječníků dělnic, a tím i možnost vzniku rojové nálady včelstva, přirozeného pudu vedoucího k rozmnožování včelstev;
dokladem dobrého výživného stavu včelstev je přítomnost otevřeného trubčího plodu (podávání  pylu chovným včelstvům na jaře uspíšilo začátek odchovu trubců až o tři týdny)
při déle trvajícím nedostatku pylu v přírodě dochází ve včelstvu ke konzumaci pylových zásob. Po jejich vyčerpání včely nemohou pokračovat v tvorbě krmné kašičky a to se okamžitě projeví tím, že včely odstraní otevřený plod. Protože matka pokračuje v kladení, ale včely z vajíček neodchovají larvy, nalezneme pak v plástech jen vajíčka a zavíčkovaný plod.
nedostatek pylu v potravě dospělých včel se projeví výrazným zkrácením jejich života
Aby včely jednoho včelstva během jedné sezóny nasbíraly potřebné množství pylu pro svoji výživu, musí nashromáždit asi 6 milionů rousků a k tomu navštívit asi 250 milionů květů.
Jedna rouska pylu střední velikosti váží 4-10 mg a obsahuje 100 tisíc až 1 milion pylových zrn. Včela tedy musí navštívit asi 80 květů, než vytvoří jeden pár rousek.


Faktory, které ovlivňují sběr pylu včelami:

Existence vhodného zdroje, aby včely vůbec měly odkud pyl nosit.
Příznivá teplota - s přibývající teplotou stoupá úměrně i sběrací činnost včel.
Přítomnost plodu ve včelstvu. Plod totiž vylučuje feromony, které podněcují včely ke sběru pylu.
Některá včelstva dávají přednost jednomu zdroji, jiná ve stejnou dobu využívají více zdrojů. Jen několik málo zdrojů však vždy dominuje.



Zdroje pylu v ČR:

1. zemědělské plodiny a ovocné sady pěstované na velkých plochách,
2. speciální zemědělské a zahradnické plodiny pěstované na semeno ve velkém,
3. stromy a keře v lesích, parcích a zahrádkách,
4. rostliny rostoucí divoce jako podrost v lesích, na neplodné půdě či jako plevel,
5. zeleniny a květiny pěstované zahrádkáři.


Zajímavosti:

Švýcarská výzkumnice dr. Mauriziová rozdělila pyl podle jeho účinku na vývoj hltanových žláz, tukového tělesa, rozvoj vaječníků a délky života pokusných včel do 4 kategorií:

velmi výživný (vrby, ovocné stromy)
středně výživný (jilmy, svída)
málo výživný (olše, líska)
zcela nevýživný (jehličnaté stromy)



Nektaria a nektarodárnost

Po mnoho staletí se věřilo, že včely sbírají v květech med, a proto byly pojmenované „včelami medonosnými“. Německý profesor Koelreuter v pokusech dokázal, že včely med v přírodě nesbírají, ale tvoří jej až v úle z přinesené sladidlem. Švéd Linné nazval žlázky vylučující sladinu nektariemi a cukerný roztok nektarem.

Nektaria

Vyskytují se u rostlin mnoha čeledí
Kromě kořene mohou být uloženy na všech rostlinných orgánech – listech, stoncích, řapících, květním lůžku, na semeníku, tyčinkách a jiných částech květu.
Nektar bývá vylučován drobnými trhlinami, průduchy nebo přes povrchovou blánu sekrečních buněk.


Z hlediska praktického se nektaria dělí:

Na nektaria květní /květ hrušní, jabloní, javorů, atd./
Na nektaria mimokvětní /např. na řapících listů broskvoní, kalin, třešní atd., na čepeli listu pajasanu, vrby bílé, osiky/
Včely sbírají nektar převážně v květních nektariích, v mimokvětních nektariích jen výjimečně, záleží na tom, kolik a jak cukernatý nektar vylučují.
Je mnoho dřevin, které nektaria vůbec nemají, nektar netvoří, a přesto včely lákají; ty sbírají v jejich květech pyl nebo na pupenech propolis.


Podle obsahu cukrů se nektar dá rozdělit do tří skupin:

I. nektar s převahou sacharózy
II. nektar, v němž jsou ve stejném poměru zastoupeny glukóza, fruktóza i sacharóza
III. nektar tvořený převážně glukózou a fruktózou



Sacharóza

Převládá např. v nektaru pěnišníků, zatímco v nektaru rostlin brukvovitých, jako je řepka, ohnice, hořčic apod. zcela chybí

 

Fruktóza

Převládá v nektaru kaštanovníků a trnovníku akátu
Med vytvořený z tohoto nektaru pozdě krystalizuje.


Glukóza

Glukóza převažuje v nektaru pampelišky, řepky.
Medy těchto rostlin krystalizují velmi brzy



Další zajímavosti

Rovnovážný poměr všech tří cukrů mají nektary růžokvětých, vikvovitých apod.
Z ostatních cukrů byla v nektaru zjištěna maltóza, erlóza, melibióza, melecitóza, rafinóza, galaktóza, ribóza a ramnóza.  Tyto cukry se vyskytují v nektaru jen v malém množství.
Zatímco člověk pozná sladkost u více než 30 látek, včelám chutná sladce jen 9 druhů cukrů (některé cukry včely nelákají – rafinóza; jiné jeou pro včely dokonce jedovat – galaktóza).
Na snůšku má vliv množství nektaru v květu, jeho cukerné spektrum, druh a koncentrace cukrů, vůně a některé další vlastnosti. Včely si mlsně vybírají.
Sekrece nektaru závisí na stavu rostliny, postavení květu na rostlině, jejich množství, anatomické stavbě nektarií, průběhu počasí, zásobení rostliny živnými látkami, teplotě a vlhkosti ovzduší, vlhkosti půdy, ročním období, meteoroligických činitelích apod.



Les

Zdrojem včelí snůšky v lese jsou čtyři skupiny rostlin: stromy, keře, polokeře a byliny.



Stromy

V našich klimatických podmínkách roste kolem 50 druhů stromů, které se podílejí na tvorbě lesních porostů.
Pro včelařství mají význam jako  zdroje a nektaru.
Nejdůležitější nektarodárné dřeviny našich lesů : trnovník akát, javory a lípy.
Zdroje plyu: olše, jilmy, topoly a lípy


Keře

U nás roste asi 30 druhů.
Tvoří většinou okraje lesních porostů nebo rostou všude tam, kde nepřekážejí lesnímu hospodářství.
Včelám poskytují první pylovou pastvu.
Nejcennější: lísky, dříny, jívy a další druhy vrb.
Nektar keřů je dobrý zdrojem snůšky, neboť keře kvetou hojně každý rok.


Lesní polokeře

Dobrými zdroji nektaru i pylu – maliník, ostružiník, janovec a vřes.
Včelařský význam mají jen tam, kde se vyskytují ve velkém množství, tj. na pasekách, spáleništích, vřesovištích a kalamitních holinách.


Předjaří

Nejdelší úsek z celého vegetačního období.
Začíná rozkvětem lísek a sněženek často již v druhé polovině února.
Z včelařského hlediska bychom za začátek předjaří mohli považovat začátek plodování včelstev, který přichází s první oblevou po zimním slunovratu – období klidu je již pouze vynuceno vnějšími teplotami


Z hlediska včelařské botaniky

I. v přínosu včelstev převažuje pyl z větrosnubných dřevin – lísky a olše
II. následuje výrazná snůška z jívy, která v příznivých podmínkách znamená první váhové přírůstky včelstev vedoucí již k projevů stavebního pudu silných včelstev
III. Rozkvětem meruňky dochází k oslabení nektarové snůšky a velkým ztrátám na váze včelstev – nedostatek zásob se může v tomto období projevit nejkritičtěji.Záchranou může být v závěru období rozkvět javoru mléče a vrby bílé.

 

Jakmile mrazy ustoupí, můžeme si připravit řízky včelařsky významných kultivarů vrb nebo pámelníku. Obě tyto dřeviny jsou dobře množitelné právě řízky, které odebíráme z matečných rostlin v únoru. Řízky můžeme ihned vysázet do větších plastových nádob, které naplníme vlhkou kvalitní zeminou  a na záhonech zapustíme do země.
Nemáme-li k dispozici matečné rostliny, z nichž lze množitelský materiál odebírat, můžeme si objednat vhodné kultivary podle požadavků pro naše stanoviště u dodavatelů inzerujících často v časopise Včelařství nebo ve Výzkumném ústavu včelařském v Dole u Libčic nad Vltavou.
Vrby i pámelníků vyžadují pro zdárný vývoj slunná a vlhká stanoviště. U pámelníku pozor – je třeba zamezit šíření a zaplevelování pozemků.


Jaro

Hlavní období stavby.
Rozkvět třešní. Předchozí ztráty na váze jsou v době květu pampelišky, trnky a ovocných stromů rychle vyrovnány. U silných včelstev lze zaznamenat první významnější přínos do medníků.
Kvetení řepky – hlavní nektarová snůška.
V závěru se začíná projevovat rojová nálada včelstev.


Časné léto

pokračování období vrcholných nektarových snůšek charakterizovaných rozkvětem akátu.Vrcholí projevy rojové nálady včelstev.
na konci období slábne stavební pud i tendence k rojení včelstev.


Botanické hledisko:

-    Začínající rozkvět lípy velkolisté přechází dosud převážně nektarové snůšky do snůšek medovicových.

 

Plné léto

Slábne přínos medovice
Stavební pud se může projevit pouze při mimořádně silné snůšce a matky již nekladou do trubčiny.
V závěru období se projevují typické příznaky podletí – vyhánění trubců a zvýšená slídivost.
V případě výpadku medovicové snůšky může být plné léto dobou produkce čistých lipových medů.
Po odkvětu lípy srdčité s rozkvětem vřesu obecného plné léto plynule přechází do podletí.
Charakteristickými druhy zastoupenými v pylovém přínosu tohoto období jsou heřmánek pravý a rmen rolní.


Podletí

Nabídka nektaru a pylu je určena především množství srážek v tomto a v předcházejícím období.
V pylovém přínosu jsou charakteristickými druhy kukuřice setá a jetel luční.
V bezsnůškovém období se projevují tendence rychlého omezování rozsahu plodových ploch.
Tomuto jevu, který může vést k oslabení včelstev před zimním období lze zabránit včasným krmením většími dávkami cukerného roztoku již na rozhraní plného léta a podletí.


Podzim

Období postupného odkvětu většiny včelařsky významných rostlin signalizovaných rozkvětem břečťanu popínavého.
Klesá letová aktivita včel – včelstva si tak šetří svoji „pracovní energii“ pro příští vegetační sezonu.
Charakteristickými pylovými zdroji tohoto období bývá máchelka podzimní a hořčice setá a jiné brukvovité rostliny z podzimních směsek.
Období končí prvními mrazy nebo trvalejším poklesem teplotních maxim pod 10oC.



Další zajímavosti:

Včelí dělnice má hmotnost asi 100 mg, z pastvy v době snůšky přináší najednou asi 40mg nektaru nebo medovice, případně 15 mg pylu v pylových rouskách na zadních končetinách
Za 1 den donese včelstvo ve snůšce i více než 5 kg sladiny (nektaru z květů rostlin nebo medovice vyměšované na dřvinách stejnokřídlým hmyzem), takových dnů všk bývá jen několik v roce
roční spotřeba medu nebo cukerných zásob ve včelstvu činí více než 100 kg, pylu spotřebuje včelstvo ročně asi 30 kg
včelstvo v případě potřeby dokáže shromažďovat nektar a pyl z vydatných zdrojů z okruhu o větším poloměru než 5 km
Včela vnímá červenou barvu jako černou (červené světlo nevidí), vnímá však ultrafialové paprsky a polarizované světlo
rostliny pěstované ve stínu vylučují méně nektaru
přílišný žár může působit opačně - vysuší je a přischlý nektar brání dalšímu vylučování (hlavně u rostlin s otevřenými nektariem)
u každého druhu rostlin existuje určitá optimální teplota pro vylučování nektaru
rostliny se skrytými nektarii medují obecně za vyšších teplot
vzdušná vlhkost zřeďuje nektar, působí pozitivně i na množství vyloučených cukrů
delší deštivé počasí způsobí jak nižší vylučování nektaru, tak zvláště znemožňuje včelám jeho sběr
vítr působí nepříznivě, vysušuje nektar a znemožňuje jeho odběr, tak další vylučování; snižuje i půdní vlhkost
studené jarní větry způsobují značné ztráty včel tím, že včely křehnou, padají k zemi a hynou
pro vylučování nektaru víceletých rostlin je důležitý i průběh počasí v minulém roce
rostlina vylučuje nejvíce nektaru na těch půdách, na kterých se jí nejlépe daří
na vylučování nektaru působí pozitivně i obsah živin v půdě - draslík, fosfor (zvýšené dávkování však často vede k přílišnému nasazení květů, vylučujících pak jen malé množství nektaru)
značnou roli hrají v tvorbě a vylučování nektaru mikroprvky- hlavně B, Mg, Zn a Mo
nejvíce nektaru vylučuje květ v době, kdy dozrávají jeho pylová zrna i vajíčka, tj. dozrává i celý květ (poupata vylučují nektaru velmi málo)
ůzné rostliny vylučují nektar v různou denní dobu, včely se dostavují na poskytovanou potravu např. v dobu, kdy jim byla minulý den poskytnuta
naprostou ojedinělou vlastností včely medonosné je její tzv. florokonstantnost, tj. věrnost jednomu druhu květů
včela létá na jeden druh rostlin tak dlouho, dokud se v přírodě nevyskytne zdroj hodnotnější



Zpracoval: Marie Knödlová 10/2011
Použitá literatura:
Tajemný svět včel – Václav Švamberk
Včelařské dřeviny – Oldřich Haragsim
Pyl ve výživě včel – S.Kubišová, D.Titěra
Medovice a včely – Oldřich Haragsim

MTFkZmIzN